+ + + T R A D I T I O + + +

Katolické fórum pro katolíky, ochránce nenarozeného života a všechny, pro které je Salus animarum opravdu suprema lex.
 
PříjemPříjem  PortálPortál  FAQFAQ  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share | 
 

 Zlonice

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
František Matěj
Sodalitium pianum
Sodalitium pianum
avatar

Male Počet příspěvků : 332
Věk : 48
Bydliště : Praha
Na +T+ od : 10. 12. 06

PříspěvekPředmět: Zlonice   14.04.09 17:12

Toto vyšlo v dnešním Týdnu. (Omlouvám se, nelze dát link, protože celý text je jen na placeném serveru). Článek je docela blbý, jak lze očekávat, ale nevíte někdo něco o tom, co se stalo v těch Zlonicích resp. o jakého šlo kněze?


Proč není Ježíš in?
Po dvou tisících let zustává Ježíš Kristus dobrou značkou - byt příznivci křesťanského proroka tvrdí, že o marketing jim nejde. Většině Cechu však poselství muže na kríži už dlouho nic neříká, v míre ateismu je národ uprostred Evropy svetovou jedničkou. Čemu tedy vlastne Češi verí a proc?

Tak to už ten nový farář trochu přehání, říkali si věřící z obce Zlonice na Kladensku. Místní katolický kněz se oproti svým předchůdcům, kteří se snažili pojímat mši víceméně moderně, rozhodl jít ke „kořenům“. Na kazatelně se k věřícím otáčel zády a mumlal si pod vousy. Navíc přešel od češtiny k latině a na konci bohoslužby odmítal dávat dětem požehnání (znamení kříže). Dívkám zase zakázal, aby při mších ministrovaly. Čili všechno tak, jak to bylo při bohoslužbách zavedeno zhruba od šestého století až do poloviny století minulého - pak papež nakázal církvi, aby vyšla vstříc masám.
„Lidi mu nerozuměli, děti to přestalo bavit,“ líčí chování „ortodoxního“ kněze jeden ze zloničkých farníků Michal Koudelka, který pracuje jako manažer v nedaleké chemičce. On i další zdejší třicátníci, kteří patří s rodinami k nejčastějším návštěvníkům místního kostela, sepsali stížnost, načež na inspekci přijel osobně kardinál Miloslav Vlk. Ten dal věřícím za pravdu a kněze nahradil jiným. S ním jsou Zloničtí spokojeni - káže zase z očí do očí a děti ani dívky neodhání. „Ten minulý farář musel trpět psychickou poruchou: strachem využít svobodu tvořivě,“ posuzuje přísného kněze Koudelka. Chování odvolaného duchovního však může ilustrovat pohromu, která na křesťanské církve a zejména na největší z nich - katolickou - přišla s pádem komunismu po listopadu 1989.
Polský katolický filozof Józef Tischner církevni fiasko nazval „nešťastným darem svobody“. Mluvil o Polsku, ale prohlášení lze vztáhnout i na situaci církve v českých zemích. Zatímco u našich severních sousedů se ke katolické církvi hlásí vedle Španělska, Portugalska a Itálie tradičně nejvíce obyvatel v Evropě, drtivou většinu Čechů nezajímá už ani kazatel stojící čelem k masám. Ježíš Kristus tu zkrátka není „in“, Česko je dlouhodobě zemí s největším podílem lidí bez vyznání na celém světě.

Novopohani z metropole

Ještě rok dva po revoluci to vypadalo pro církev docela nadějně. Pak začal odliv věřících. „Církev mě zajímala jako síla, která byla za minulého režimu v opozici. V roce 1990 jsem byl na Letné na papežovi, poslouchal jsem ranní bohoslužby v rozhlase,“ vybavuje si Richard Bígl z pražské ateistické rodiny, jemuž bylo tehdy šestnáct. „Ale když to pro mě přestalo být nové, zjistil jsem, že mi tam chybí duchovní rozměr.“ Stejně jako tisíce dalších Čechů bez vyznání tedy dále tápal a hledal...
Poslední březnovou neděli stojí Bígl, dnes knihovník Slovanské knihovny v Praze, na břehu Vltavy kousek pod bohnickým sídlištěm a s několika přáteli provozuje podivuhodný rituál. Žena středního věku v černém kabátě nejdřív zapaluje bílou hadrovou figurínu a hází ji řeky. „Skoč, ty babo, do vody pro ty zlaté podkovy!“ recituje z papírku Bígl, kterého ostatní oslovují jako Chotěbuda. Metropole jedenadvacátého století je svědkem „vynášení Morany“, tedy rituálního pohřbu symbolu zimy - či smrti. Pořádá jej sdružení Rodná víra, které se snaží oživit zvyky a náboženství slovanských pohanů.

Trauma barbarských predku

„Víra? Nejsilněji dnes věří staří členové komunistické strany,“ říká jeden z účastníků jarního obřadu, osmatřicetiletý vrátný a student polštiny Radek Mikula. K zájmu o slovanskou mytologii jej přivedly knihy o „traumatu předků“, jak nazývá násilné obracení barbarů na křesťanství. Podobně se v minulosti zajímal také o náboženství původních amerických obyvatel, s čímž souvisí i následující historka. Jeden ze zakladatelů Rodné víry po roce 1990 rovněž hledal duchovní inspiraci u severoamerických indiánů, ale tamní náčelník jej poslal domů se slovy: „Hledej u předků!“
Mikula také koketoval s hnutím Haré Krišna, na jehož statku krátce pobýval. „Vadilo mi, že tu tahle praxe nemá historické zakotvení a že se u nás nedá prožívat tak silně jako v Indii.“ Zprofanované křesťanství však prý žádnou větší hloubku nenabízí. „Je to továrna na pocit viny. A projevuje se zaslepeným fanatismem nebo mělkostí. Nic mezi tím jako by neexistovalo,“ soudí Mikula.
Podle předloňského výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR přitahuje Čechy cokoli s nálepkou „duchovna“ mnohem více než pojmy „církev“, „náboženství“, „křesťanství“. „Zavání-li něco křesťanstvím, je to pro většinu české společnosti předem podezřelé a nepřijatelné. Zato k netradičním formám posvátna tady panuje docela vřelý vztah. Léčitelství, věštectví, magii a některá bojová umění lidé zkoušejí bez zábran - co kdyby to náhodou fungovalo. A i když těmto praktikám Češi leckdy tak úplně nevěří, domnívají se, že něco na tom může být“, píší autoři výzkumu.

My boha nepotrebujeme

Zatímco novopohanské sešlosti u Vltavy se zúčastnila hrstka deseti nadšenců, na buddhistické akci o den dříve byly dvě prostorné sportovní haly na pražském Hagiboru nacpané stovkami lidí (vstupné 300-1360 korun). Na pódiu vyprávěl „guru diamantové cesty“ Ole Nydahl z Dánska vtip o kosmonautech, pak radil, jak správně lechtat. „Křesťanství nedává odpovědi na dnešní otázky. Například papež mluví pořád dokola o škodlivosti prezervativů,“ vysvětluje holohlavý čtyřicátník David v černém triku, proč ho neoslovuje tradiční evropské náboženství. Atmosféra na buddhistické seanci rozhodně není upjatá. Jeden z Nydahlových fanoušků zálibně sleduje půvabné dívky, kterých je tu nebývale mnoho, a pokouší se o vtip: „Where is the blow job center?“
Třiatřicetiletý Ivo Láryš z Hradce Králové pochází z ateistické rodiny. Po roce 1990 se chytil party mladých katolíků, jejichž společenství mu učarovalo. „Bylo to hodně živé, jezdili jsme na výlety, chodili každý den do kostela,“ vzpomíná. Když se jeho spoluvěrci po pár letech začali usazovat, „původní svěžest“ se prý vytratila. Znovu ji našel až u buddhistů. „Křesťanství mi navíc připadalo příliš intelektuální, pořád se odtažitě mluvilo o Ježíšově příkladu. Buddhismus je praktičtější, nabízí třeba meditační techniky, které pomáhají zklidnit mysl.“
Organizátor nydahlovského semináře Jan Matuška prohlašuje: „Myslím, že křesťanství a buddhismus si nekonkurují. My nepotřebujeme boha. Kdo ano, jde ke křesťanům.“ Sociální antropolog Zdeněk Nešpor ze Sociologického ústavu AV ČR zase připomíná, že ezoterika už dávno opustila specializovaná knihkupectví a knihy o „duchovnu“ - ať to jsou staletími prověřené východní nauky či knihy o věku Vodnáře - patří k nejprodávanějším titulům.

Co kecáš? Jak se to pozná?

Před modlitebnou ve Strašnicích pokuřuje českobratrský farář Pavel Klinecký. V hitparádě pražských křesťanských kazatelů patří energický padesátník k nejpopulárnějším, při jeho bohoslužbách je většinou plno.
Co dělat, aby byl Ježíš atraktivnější? „Já tu nejsem od toho, abych vyráběl nové a nové křesťany. Už v evangeliu je ta neatraktivita,“ krčí rameny farář s bradkou. „Apoštol Pavel říká: ,Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, my kážeme Krista ukřižovaného.‘ Jsme v podstatě trapní. Jenomže snaha udělat z toho něco masově přitažlivého je odsouzena k zániku. Katolíkům se to podařilo udělat celosvětové, ale za jakou cenu.“
Více než teologie prý Klineckého inspirují nevěřící a pochybující lidé. „Když říkám: ,Pán bůh nás má rád‘, tak se třeba ozve: ,Co to kecáš? A jak se to pozná?‘“ Načež farář musí pochybovačům vysvětlovat. „Církev si už s tradičním myšlením a výkladem nevystačí,“ je si vědom duchovní. Proto rád jezdí se svými ovečkami na hory nebo na vodu. „Snažím se ukázat, jak vypadá křesťan v životní praxi. Když se tahají lodě přes jez, nelehnu si u toho do trávy. A večer čteme z bible a společně se modlíme.“

Kristus jako fotbal

Spasitel v kombinéze cvičící na kruzích a kolem fandící diváci. S instalací Superstart reprezentovali Česko na Bienále v Benátkách výtvarníci ze skupiny Kamera skura. „Nezamýšleli jsme provokaci. Inspiroval nás text, že italští fanoušci někdy prožívají fotbalový zápas jako zázrak či zjevení,“ vypráví člen skupiny René Rohan. Sám se považuje za buddhistu, další z tvůrců díla je praktikující evangelík a třetí se narodil v katolické rodině.
„Vyplynulo to z jedné naší diskuse. Mně na církvi vadí její organizovanost, víra je přece intimní věc,“ říká Rohan ke vzniku díla. Když jej mladí Češi vystavili před třemi lety v polské Vratislavi, demonstrovala před galerií Liga polských rodin. „Pak nám přišel dopis, že se galerie omlouvá, ale že socha spadla a rozbila se. Samozřejmě jsme přesvědčeni, že to někdo rozmlátil,“ říká Rohan. Když Superstart visel v jedné pražské galerii, neprotestoval podle očekávání nikdo.

Spasitel vzor MTV

„Jesus, you are my dearest friend!“ křičí v pražském klubu Lávka do mikrofonu mladý frontman kapely New Collection. Následuje kytarové sólo. Klub je plný náctiletých a dvacátníků a nyní všichni povstávají. Většina zpívá s muzikou, mnozí rozpažují ruce jako při modlitbě.
Akce Mezinárodního křesťanského společenství, které vzniklo ve Švýcarsku, probíhá v mondénním podniku u Karlova mostu každou neděli. Poté se zjevuje kazatel v mikině s kapucí a teleportem. Pár minut nezávazně vtipkuje, pak vytáhne z kapsy dílek puzzle s krtečkem a vypálí: „Boží plán je designem našeho bytí! Bůh mě postavil tam, kde jsem!“ Nikdo se nesměje, publikum pozorně poslouchá.
„Nejdřív se mi líbila hlavně ta show, ale pak jsem tady opravdu uvěřila v Boha,“ tvrdí šestnáctiletá rusovláska Marie Veselá. Je z katolické rodiny, jako novorozeně byla pokřtěna, ale za věřící se nikdy předtím nepovažovala. Na křesťanském rockovém festivalu Freak Fest se loni nechala znovu pokřtít. „Z vlastního rozhodnutí,“ zdůrazňuje.
Opodál sedí Branislav Štepita ze Slovenska, student religionistiky z pražské Husitské teologické fakulty: „Nemyslím si, že Slováci jsou zbožnější než Češi. Když už se totiž Čech k něčemu přihlásí, tak to tak většinou opravdu je. A když neví, co říct, označí se za ateistu. Zato podobně váhavý Slovák vám bude tvrdit, že je katolík. Český model mi vyhovuje více.“ Místnost zdobí fotografie africké přírody a plakát brazilské fotbalové reprezentace, za okny pučí malebná krajina Českomoravské vysočiny.
Aby Čechy poznal co nejlépe, rozhodl se angolský křesťan vstoupit do zdejší tradiční církve a jít sloužit na vesnici: „Ve městě vidíte totéž co jinde ve světě,“ vysvětluje svou volbu. Zpočátku ho deprimovalo, že při zpívaných bohoslužbách osazenstvo českého kostela sedí, a netančí jako v Angole. Později si zvykl, ale občas bohoslužbu zpestří alespoň bubnováním na africké bubny. „Češi prožívají i své křesťanství tišeji. To mí krajané se k němu hlásí mnohem živěji.“

Chybí tady výuka

Stanislaw Góra je jedním z prvních polských kněží, kteří přijeli ucpat díry v potápějící se lodi zdejší katolické církve. Začátkem devadesátých letech - ve třiceti letech - dorazil na svou první štaci uprostřed pražského sídliště Stodůlky. „Seděl jsem v holé místnosti na matraci a neměl daleko k pláči. V sedmdesátitisícovém sídlišti chodilo do kostela sedmdesát lidí,“ vzpomíná vyslanec země slavného papeže Jana Pavla II.
Dnes je Góra farářem ve Vršovicích a říká, že pochopil mnohé české zvláštnosti. „Zdejší lidi mají strach ze začlenění, zaškatulkování. Přitom víru a duchovní věci často prožívají opravdověji než v Polsku,“ tvrdí. Sám prý v šestnácti „skončil“ s křesťanstvím a dal se na buddhismus. Když se o pár let později k Ježíšovi vrátil, zamiloval se na katolickém kempu v Polsku do mladé Češky a začal s nadšením vozit do komunistického Československa zakázanou náboženskou literaturu.
„Viděl jsem, že Češi jsou ochotni za víru trpět, riskovat ztrátu zaměstnání, šikanu. S tím jsem se v Polsku nesetkal, protože tam komunisti náboženství tolerovali.“ Dnes není Górovi soupeřem státní moc ani ateismus, ale stoupající zájem o ezoteriku. „Často za mnou chodí mladí lidé, kteří si chtějí vyprávět o duchovních věcech, ale mají v tom trochu zmatek. Teď mi jedna dívka vyprávěla o tajemných silách, které se zdržují u nich v domě. V Česku citelně chybí výuka náboženství na školách.“

***

* Proč nevěřím?

David Rath, hejtman: Jako díte jsem absolvoval radu bohoslužeb -s maminkou, která byla katolička. Do deseti let jsem to bral jako zajímavost, pozdeji jsem se zacal smrtelne nudit. Kostel byl poloprázdný, samí starí lidé. A kněz treba říkal, že důkazem existence boha je skutečnost, že v nej lidi verí. V neco, co neexistuje, by prý lidi neverili. Takový důkaz kruhem me nevzal. Jsem racionální clovek, raději dopredu neverím ničemu a snažím se veci ověrovat. Moje manželka je katolicka a díte jsme nechali pokřtít. Moje druhá žena je ateistka jako já, toto díte pokřtěné není.
Helena Illnerová, fyzioložka a biochemicka, předsedkyně Učené spolecnosti CR: Žasnu nad složitostí živých organismu, ale myslím, že ta variabilita vznikla díky postupnému vývoji.
Jako díte jsem znala dobre Desatero, chodila ke zpovědi, na májové pobožnosti. Etickou výchovou jsem ovšem mela z rodiny; co se má a nemá delat, jsem vedela i bez výuky náboženství. Ježíše jsem brala spíše jako filozofa, který přinesl do náboženství lásku k bližnímu, než jako skutečného boha. Toho si stvorili lidé, kterí potřebují někoho silnějšího, než jsou sami. Náboženství k životu nepotřebuji, deti ani vnuci už pokřtěni nejsou.
Martin Velíšek, malíř: Nikdy nevíš, kdy víru budeš potrebovat, ale dnes je tady místo zpovědi spíš psycholog.
Když jsem maloval obraz s názvem Ježíšek Franta, dělal jsem si z toho trochu legraci, ale taky jsem se chtěl o náboženství co nejvíc dozvědět, protože mi o tom dřív nikdo nic neřekl. Půjčil jsem si spoustu knih o křesťanství, židovství, islámu, bylo to jako číst detektivku. Náboženství chápu spíš jako morálku: aby lidi neblbli. Křtěný nejsem, ale ateista? To je jako mít bolák na zádech. Ježíška Frantu jsem dal jako dar jednomu dobrému kamarádovi, ale jeho bývalá žena ho spálila v lese s nejakou sektou.

* Dvacet let tahanic

Ctyri z deseti Cechu považují církev za užitečnou instituci. Názorem většiny se řídí také sociální demokraté a komunisti, kterí (s pomocí poslance ODS Vlastimila Tlustého) zablokovali na konci brezna už poněkolikáté restituce církevního majetku. Proti vrácení statku, polí a lesu řeholním řádům a vyplacení náhrady církvím jsou také tri čtvrtiny obyvatel. O způsobu, jak napravit komunistickou krádež církevního majetku po roce 1948, se jedná už skoro dvacet let - a marne. Podle vládního návrhu se mají řádům vrátit nemovitosti v hodnote 51 miliard korun a církvím vyplatit částka 270 miliard korun (rozložená na šedesát let i s úroky). Pražské arcibiskupství usiluje už šestnáct let o získání chrámu svatého Víta. Letos v breznu Nejvyšší soud rozhodl, že nejznámejší ceská katedrála patrí státu, církev se ale chce soudit dále.
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   14.04.09 18:27

František Matěj napsal:
Toto vyšlo v dnešním Týdnu. (Omlouvám se, nelze dát link, protože celý text je jen na placeném serveru). Článek je docela blbý, jak lze očekávat, ale nevíte někdo něco o tom, co se stalo v těch Zlonicích resp. o jakého šlo kněze?


Proč není Ježíš in?
Po dvou tisících let zustává Ježíš Kristus dobrou značkou - byt příznivci křesťanského proroka tvrdí, že o marketing jim nejde. Většině Cechu však poselství muže na kríži už dlouho nic neříká, v míre ateismu je národ uprostred Evropy svetovou jedničkou. Čemu tedy vlastne Češi verí a proc?

Tak to už ten nový farář trochu přehání, říkali si věřící z obce Zlonice na Kladensku. Místní katolický kněz se oproti svým předchůdcům, kteří se snažili pojímat mši víceméně moderně, rozhodl jít ke „kořenům“. Na kazatelně se k věřícím otáčel zády a mumlal si pod vousy. Navíc přešel od češtiny k latině a na konci bohoslužby odmítal dávat dětem požehnání (znamení kříže). Dívkám zase zakázal, aby při mších ministrovaly. Čili všechno tak, jak to bylo při bohoslužbách zavedeno zhruba od šestého století až do poloviny století minulého - pak papež nakázal církvi, aby vyšla vstříc masám.
„Lidi mu nerozuměli, děti to přestalo bavit,“ líčí chování „ortodoxního“ kněze jeden ze zloničkých farníků Michal Koudelka, který pracuje jako manažer v nedaleké chemičce. On i další zdejší třicátníci, kteří patří s rodinami k nejčastějším návštěvníkům místního kostela, sepsali stížnost, načež na inspekci přijel osobně kardinál Miloslav Vlk. Ten dal věřícím za pravdu a kněze nahradil jiným. S ním jsou Zloničtí spokojeni - káže zase z očí do očí a děti ani dívky neodhání. „Ten minulý farář musel trpět psychickou poruchou: strachem využít svobodu tvořivě,“ posuzuje přísného kněze Koudelka. Chování odvolaného duchovního však může ilustrovat pohromu, která na křesťanské církve a zejména na největší z nich - katolickou - přišla s pádem komunismu po listopadu 1989.
Polský katolický filozof Józef Tischner církevni fiasko nazval „nešťastným darem svobody“. Mluvil o Polsku, ale prohlášení lze vztáhnout i na situaci církve v českých zemích. Zatímco u našich severních sousedů se ke katolické církvi hlásí vedle Španělska, Portugalska a Itálie tradičně nejvíce obyvatel v Evropě, drtivou většinu Čechů nezajímá už ani kazatel stojící čelem k masám. Ježíš Kristus tu zkrátka není „in“, Česko je dlouhodobě zemí s největším podílem lidí bez vyznání na celém světě.

KDYŽ ROZMAZAT - TAK ROZMAZAT!!!!
... A je třeba dodat, že mu např. vadilo, že sice v zadní lavici, ale přece jen v kostele pravidelně (nejspíš jen v teplých měsících...) sedávala (či sedává dál?) dáma ve dvoudílných plavkách! Zřejmě obdivovatelka Járy Cimrmana... Měl jsem osobně příležitost se o tom přesvědčit, takže s určitostí vím, o jakého jde kněze a také vím, že ho na těchto stránkách nezatratíte... Dotyčný byl vyštván z jisté farnosti na Berounsku, kde jsem působil... Vrchol všemu nasadil "církevní tasemník" - pardon - generální vikář, který při jedné mši sv. stál za sloupem a vykukoval... Dál se nebudu šířit - mám chuť ho při vší křesťanskosti zaškrtit ještě dneska.
Dotyční v článku "zapomněli" dodat, že o prvé pouti tam byl pozván hodnostář - obhájce manželského svazku, který je mj. proslulý také svým vztahem k tradici (jak zavrženíhodné!) a sloužením "tridentu" ještě před "Motu proprio", za což byl přeložen. Také - a to je skutečně pro mnohé "podružné", pozval sboreček ze své bývalé farnosti, na což (i když jí to oznámil) místní mladá varhanice (absolventka konzervatoře...) reagovala hysterickým výstupem přímo v kostele! Je mi známo, že ji muž zrádně opustil s jinou (mají tři děti - ale za to někdo z nás může?!), přestože předchozímu faráři dělal jáhna a akolytu (to by se asi mělo dát do uvozovek). Pro jeho aktivity neměl tradičně orientovaný kněz asi náležité pochopení, proto byl hoden zavržení. To šlo ovšem rychleji, než v jeho předešlé farnosti - tam byli nenávistní modernisté sice dobře sešikováni, ale zas tak moc jim to nešlo. Proto se nabízí podzření, že jde zde o jistou provázanost: Ve Zlonicích se to "povedlo" dosti rychle.
Ale už vás tady nebudu unavovat: Jde o patera, který slouží dnes zásadně "trident" a poskytuje své vědomosti mnohým jiným, takže neví, kam dřív skočit - doslova. Nu - a když vám sdělím, že je teď sídlem v Plzni u Dominikánů, kde má pravidelné bohoslužby v onom ritu, nemusím snad jmenovat. Jenom podotknu, že "soudruh Arcivlk", když se vyslovilo jméno tohoto kněze, vždycky soptil! Inu - ďáblovi pacholci se legitimují!

SANCTE MICHAELE ARCHANGELE - ORA PRO NOBIS!
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   15.04.09 7:56

No to je blábol! "Na kazatelně se k věřícím otáčel zády a mumlal si pod vousy." (sic!)

"Tak to už ten nový farář trochu přehání, říkali si věřící z obce Zlonice na Kladensku." To si říkali zejména dvě místní fokolarínské rodiny, které také napsaly udání. Vadilo jim hlavně to, že děti nemohly během proměňování "koncelebrovat".
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   15.04.09 9:25

Ad Rath a Illnerová - komu není shůry dáno...
Návrat nahoru Goto down
Mr.Difficult
Svůdce maličkých
Svůdce maličkých


Počet příspěvků : 4135
Bydliště : Země Koruny svatováclavské
Na +T+ od : 01. 12. 06

PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   15.04.09 9:43

Koncelebrací dětí je myšleno užívání otřesných "anafor" z tzv. zelené příšery? Takové to jak děti - zejm ministrantky - stojí s velebným pánem u ponku (kdyby to mělo ostatky, říkal bych tomu oltář) a jako zaseklý gramofon či cvičený papoušek opakuje "Ať jsem jedno tělo, ať jsme jedna duše ..."?
Jinak se musím zastat trošku varhanice, znám jí a má těžký život.




Martin Rafael napsal:
No to je blábol! "Na kazatelně se k věřícím otáčel zády a mumlal si pod vousy." (sic!)

"Tak to už ten nový farář trochu přehání, říkali si věřící z obce Zlonice na Kladensku." To si říkali zejména dvě místní fokolarínské rodiny, které také napsaly udání. Vadilo jim hlavně to, že děti nemohly během proměňování "koncelebrovat".
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   15.04.09 10:32

OK napsal:
Koncelebrací dětí je myšleno užívání otřesných "anafor" z tzv. zelené příšery? Takové to jak děti - zejm ministrantky - stojí s velebným pánem u ponku (kdyby to mělo ostatky, říkal bych tomu oltář) a jako zaseklý gramofon či cvičený papoušek opakuje "Ať jsem jedno tělo, ať jsme jedna duše ..."?
Jinak se musím zastat trošku varhanice, znám jí a má těžký život.



Vím o tom - o té varhanici, ale žádný podraz na ni učiněn nebyl, takže ta scéna před lidmi byla skutečně zbytečná. Jinak to tam vypadá na pěknou vládu bandy pokrytců...
Co se týče "ministrování" u "hoblponku", tak ve slovenském "Liturgickém spevníku" je formulář bohoslužby pro děti. A tam jsou také během kánonu výkřiky: "Sláva Ti, Bože, že nás tak miluješ..." Zažil jsem to jednou také na Berounsku - to pochopitelně nebyl onen "inkriminovaný" kněz, kterého jste jistě poznali. Jinak na tzv. "dětské" nechodím. Nač se rozčilovat? I tak je toho dost.
Jen se divím té doutnající nenávisti ve Zlonicích - ono je to totiž pár let. To žila ještě moje matka - a ta je již čtyři roky po smrti...

SANCTE MICHAELE - ORA PRO NOBIS!
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   15.04.09 13:42

aquaparva napsal:
OK napsal:
Koncelebrací dětí je myšleno užívání otřesných "anafor" z tzv. zelené příšery? Takové to jak děti - zejm ministrantky - stojí s velebným pánem u ponku (kdyby to mělo ostatky, říkal bych tomu oltář) a jako zaseklý gramofon či cvičený papoušek opakuje "Ať jsem jedno tělo, ať jsme jedna duše ..."?
Jinak se musím zastat trošku varhanice, znám jí a má těžký život.



Vím o tom - o té varhanici, ale žádný podraz na ni učiněn nebyl, takže ta scéna před lidmi byla skutečně zbytečná. Jinak to tam vypadá na pěknou vládu bandy pokrytců...
Co se týče "ministrování" u "hoblponku", tak ve slovenském "Liturgickém spevníku" je formulář bohoslužby pro děti. A tam jsou také během kánonu výkřiky: "Sláva Ti, Bože, že nás tak miluješ..." Zažil jsem to jednou také na Berounsku - to pochopitelně nebyl onen "inkriminovaný" kněz, kterého jste jistě poznali. Jinak na tzv. "dětské" nechodím. Nač se rozčilovat? I tak je toho dost.
Jen se divím té doutnající nenávisti ve Zlonicích - ono je to totiž pár let. To žila ještě moje matka - a ta je již čtyři roky po smrti...

SANCTE MICHAELE - ORA PRO NOBIS!

Nejspíš jsou ti "věřící" známí autora článku. Jinak si myslím, že by se daly najít aktuálnější neshody a přímo v Praze. Jinak Zlonice jsou už na hranici LT diecéze, nevím, kolik tam je věřících, ale asi víc, než v žatecko-liběšickém obvodu, tam je to skutečně bída. Mj. je tam železniční museum, to je zase námět na výlet pro rodiny a vláčkové nadšence.
Návrat nahoru Goto down
Jakub
Gründer
Gründer
avatar

Male Počet příspěvků : 10002
Na +T+ od : 29. 11. 06

PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   15.04.09 13:45

TECHNICKÁ
Heršvec, když neumím citaci krátit tak, aby z toho nevzešel paskvil, nekrátím.
Sorry, jsem trochu naštván, protože to zase musím opakovat a zase opravovat.

_________________
Veritas liberabit nos
Návrat nahoru Goto down
http://crux.lightbb.com
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   16.04.09 16:44

Dovolím si upřesnit realie, ovšem jen pro zasmání, polemisovat s autorem článku by bylo trapné při do očí bijící nekompetentnosti a neorientovanosti v základních pojmech.
1) kazatelna byla použita jen výjimečně o pouti
2) hlasové fondy má dotyčný dobré, zvládne prostor dostatečně, nemumlá dokonce ani dnes - svoboden - při tichých částech Mše svaté (snaží se o pro něj pečlivě artikulovaný šepot), natožpak při kázání
3) vousy nikdy nenosil
4) latinské části byly jen jednou - a to ještě o pouti a sloužil pozvaný host (a bylo to jen ordinárium a Otčenáš)
5) odmítal roztírat částečky Krista Pána dítkám během sv. přijímání po čelíčkách, aby alespoň tedy zmírnil pobouření, naopak dětem uděloval ještě extra požehnání jednotlivě (a normální požehnání, žádné šmidly-šmidly prstíkem po čelíčku) právě po Mši svaté (možná ale právě problém byl v tom, že příliš okatě sloužil Mši svatou a nepředsedal bohoslužbě)
6) dívkám zakázat ministrovat nemohl (což by jistě jinak ovšem udělal), protože tam žádné nebyly. Tam je možná záměna v tom, že nedovoloval polonahým ženám číst lekci - nedovolil by to ovšem ani ženám třebas v "burce", těch se tam ale nedostávalo.
7) příjezd Eminence po stížnosti byl tak promptní (stížnost poslána po pouti 15.8.2004, přibytí arcipastýřovo v úterý či středu 21. nebo 22.9.2009), že vznikal vtíravý dojem, že v Praze se opravdu čekalo na ne zda, ale kdy ta stížnost přijde
8 ) zastání ubohých stěžovatelů p. kardinálem během návštěvy celé (včetně kázání) bylo tak vehementní, že když kněz následujícího dne šel na dávno (před avizovaným a uskutečněným příjezdem arcipastýřovým) domluvenou schůzku s tehdejším socialistickým starostou Zlonic, který jinak do kostela vůbec nechodil, tento ho s velikými rozpaky (nebo to byl soucit?) uvítal se slovy: "Víte, pane faráři, nebyl jsem si po včerejšku jist, zda vůbec přijdete. Nesmíte si z toho nic dělat. Těch lidí, co Vám to udělali, se tady bojíme všichni."
9) nicméně, jakkoli dala Eminence ubohým farníkům za pravdu, kněz odvolán nebyl - to Pán Bůh mu poslal vyjetou plotýnku takovým způsobem, že byl nucen jít do neschopnosti, byl operován a odvolán byl až po roce, kdy se tato neschopnost stále táhla. (Mimochodem nástup na léčení odkládal až do listopadu, ačkoli měl strašné bolesti od července - hnul si s tím při stěhování do této farnosti).

Co se týká počtu věřících: ze Zlonic se spravovalo 10 farností, z toho v sedmi byly kostely uzavřené úplně, ve dvou - Klobuky v Čechách a Peruc chodilo cca 10-15 lidí, ve Zlonicích, pokud se sešli všichni, bylo necelých 30.
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   16.04.09 17:23

semperfides: Tak to měl poměrně dost farností i na "litoměrické" poměry. A taky dost uzavřených kostelů. V Peruci vím, že pár lidí chodí a bývají tam i poutě, více však lidi táhne příběh o Oldřichovi a Boženě, Klobouky netuším. Předpokládám, že sousední farní obvody jsou Roudnice (A diecéze, relativně živý), Kralupy/Vlt (A, taky X beznadějných farností), Slaný (A - karmelitáni), Louny (LT), případně Postoloprty, Liběšice u Žatce a Žatec (LT, některé obce taktéž zoufalé), a Libochovice (na severočeské poměry živý obvod).
Návrat nahoru Goto down
Anonymní
Anonymní
avatar


PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   16.04.09 17:38

Zlonice jsou ještě v pražská arcidiecéze, byť hraniční s LT, jinak to sousedství víceméně sedí
Návrat nahoru Goto down
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Zlonice   

Návrat nahoru Goto down
 
Zlonice
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
+ + + T R A D I T I O + + +  :: Církev u nás-
Přejdi na: