+ + + T R A D I T I O + + +

Katolické fórum pro katolíky, ochránce nenarozeného života a všechny, pro které je Salus animarum opravdu suprema lex.
 
PříjemPříjem  PortálPortál  FAQFAQ  RegistraceRegistrace  Přihlášení  

Share | 
 

 Quanta cura papeže Pia IX.

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down 
AutorZpráva
Jakub
Gründer
Gründer
avatar

Male Počet příspěvků : 10030
Na +T+ od : 29. 11. 06

PříspěvekPředmět: Quanta cura papeže Pia IX.   24.10.07 17:40

Encyklika "Quanta cura" papeže Pia IX.
z 8. 12. 1864



Velebným Bratřím, patriarchům, primasům arcibiskupům,
všem majícím milost a jednotu stolice Apoštolské.


Papež Pius IX.


Velební Bratři.
Pozdravení a apoštolské požehnání.

S jakou péčí a pastýřskou bedlivostí papežové Římští, naši předchůdcové, konajíce povinnost a úřad, odevzdané jim od Krista Pána v osobě sv. Petra, knížete apoštolů, nikdy neustali pásti beránky a ovce, horlivě krmiti slovem víry veškeré stádo Páně a napájeti spasitelným učením, a vzdalovati jedovatých pastvin, toť je všeobecně známo.

Vám ale, Velební Bratři, zvláště povědomo. A zajisté těmž předchůdcům Našim, jakožto ochráncům a obráncům vznešeného katolického náboženství, pravdy a spravedlnosti, starostlivým velice o spásu duší, nic tak v mysli neleželo, jako aby velemoudrými listy svými a zákony odkryli a zavrhli veškeré kacířství a bludy, které odporujíce naší Božské víře, učení katolické Církve, mravopočestnosti a věčné spáse lidského pokolení, způsobily začasto těžké bouře, křesťanskou i občanskou společnost zpustošily politováníhodným způsobem.

Z tohoto důvodu stavěli se titíž předchůdcové s apoštolskou statečností na odpor nešlechetným úkladům bezbožných lidí, kteří, podobni vlnám rozbouřeného moře, vypěňovali své pomatenosti a slibovali svobodu, a sami jsouce otroky svého porušení, usilovali vyvrátiti základy katolického náboženství i občanské společnosti křivými doměnkami a svými záhubnými spisy, vyhladiti do kořene ctnost a spravedlnost, porušiti srdce a mysl všech, odvrátiti od pravé kázně a mravů neopatrné, zvláště však nezkušenou mládež, ji bídně kaziti, uchvátiti osidlem bludu a na konci vyrvati z lůna katolické Církve.

Již však My, jelikož Vám, Velební Bratři, předobře známo, jakmile jsme tajným úradkem Prozřetelnosti Božské - ovšem beze všech Našich zásluh - byli povýšeni na tento Petrův stolec a spatřili, k převeliké bolesti Našeho srdce, tak děsnou bouři, rozpoutanou tolikerými zlými doměnkami, jak se valí na křesťanský lid z tolikerých bludů, tu jsme, dle povinnosti Svého apoštolského úřadu, jdouce podle jasných stop Svých předchůdců, pozdvihli Svého hlasu a zavrhli jsme nejčelnější bludy přesmutného našeho věku mnohými na světlo vydanými okružními listy a allokucemi v konzistoři činěnými i jinými Apoštolskými psaními, povzbuzujíce Vaši výtečnou biskupskou bedlivost, napomínajíce opět a opět veškery Nám nejmilejší syny katolické Církve, aby se nade vše štítili nákazy tohoto ohavného moru a jeho se varovali.

Především však Svojí první encyklikou, dne 9. 12. 1854 a druhou 9. 6. 1862, zatratili jsme příšerné bludy doměnek, jež panují právě za tohoto času k převeliké škodě duší, ani i na újmu občanské společnosti, a navýsost odporují netoliko katolické Církvi, jejímu spasitelnému učení a ctihodným právům, ale i odvěkému přirozenému zákonu, vštípenému od Boha do srdce každého člověka a zdravému rozumu, a z nichž ostatní bludy, téměř všechny, mají svůj původ. Ačkoliv jsme však naprosto neopomenuli takové úhlavní bludy často jmenovati a zamítnouti, přece toho vyžaduje prospěch katolické Církve, spása duší, svěřená nám od Boha i samo dobro společnosti lidské, abychom poznovu povzbudili Vaši pastýřskou starostlivost k zapuzení jiných křivých doměnek, jež se řinou z těchto bludů jako ze svých zdrojů.

Domněnky tyto křivé a převrácené tím více jsou zavržení hodny, neboť směřují především k tomu, aby překáženo bylo, ba aby byla odklizena ona spasitelná moc, kterou má vykonávati katolická Církev, a to svobodně, dle ustanovení a rozkazu svého Božského původce, až do konce světa, netoliko nad jednotlivými lidmi, ale i nad pokoleními a národy a jejich knížaty, a aby vniveč byla uvedena ona vespolná sdílenost rad a svornosti mezi mocí kněžskou a vladařskou, jez byly vždy ku blahu i ku prospěchu Církvi i občanstvu. (1)

Však o tom, Velební Bratři, máte dobrou vědomost, že se nalézá za tohoto času nemálo takových, kdož přizpůsobujíce občanské společnosti svou bezbožnou a absurdní zásadu tak zvaného naturalismu, opovažují se učiti: "že by nejpečlivější ohled na obecné dobro a vůbec občanský pokrok vyžadoval, aby byla lidská společnost ustanovena a spravována beze všeho zřetele k náboženství, tak jako by ho ani nebylo, nebo alespoň jako by nebylo rozdílu mezi náboženstvím pravým a falešným."

Podobně se neostýchají tvrditi proti učení písem svatých a svatých otců: "že by obecné dobro bylo nejlépe zajištěno tam, kde se vladařské moci nepřiznává povinnost trestati rušitele katolického náboženství tresty stanovenými zákonem, leč pokud toho žádá veřejný pokoj." Vycházejíce z této bludné ideje o společenské vládě, neobávají se hověti jiné bludné doměnce, nanejvýš zhoubné katolické Církvi a spáse duší, kterou nazval bláznovstvím Náš předchůdce, blahé paměti Řehoř XVI. (2), totiž: "že volnost svědomí a svoboda náboženství je přirozeným právem každého člověka, což by mělo býti také zákonem vyhlášeno a určeno v každé dobře zřízené společnosti, občané že pak mají právo ke svrchované svobodě zřejmě a veřejně vyjadřovati všeliké své myšlenky ústy, tiskem nebo jiným způsobem, v čemž by neměli býti omezováni ani církevní a občanskou mocí." Když však toto drze zastávají, zajisté v mysli neuvažují, že hlásají svobodu k záhubě (3), a že "jestliže by bylo volno lidem míti ustavičně spor o přesvědčení, nikdy se nebude nedostávati těch, kteří se odvažují odpírati pravdě a důvěřovati žvástavosti moudrosti lidské, zatímco víra a moudrost křesťanská uznává, poučena jsouc slovy Pána našeho Ježíše Krista, že se má varovati této marnivosti, nanejvýš škodlivé." (4)

Poněvadž tam, kde bylo odstraněno náboženství z občanské společnosti a zapuzeno zjevení a vážnost Božího učení, ztrácí se a zatemňuje také přesný pojem o spravedlnosti a lidském právu a na místo pravé spravedlnosti nastupuje hmotné násilí, a je proto nepochopitelné, že se někteří opovažují provolávat, nic nedbajíce a opovrhujíce nejjistějšími pravidly zdravého rozumu, "že vůle národa ustavuje svrchovaný zákon, neomezený ani právem Božím, ani lidským, veřejným míněním, jak to zvou, nebo jinak vyjevený, a že dokonalé události nabývají právní platnosti dle politického řádu právě tím, že jsou dokonány."

Kdo však opravdu nevidí a patrně nenahlíží, že lidská společnost, zbavená vazeb náboženství a pravé spravedlnosti nemůže míti jiného předsevzetí a účelu, než aby nabývala a hromadila vezdejších statků, aniž by ve svém jednání šetřila jiného zákona, leč pravidla nezkrotného bažení po rozkoších a výhodách, jimž otročí? Z toho důvodu takoví lidé pronásledují společnosti řeholní, velice zasloužilé o Církev, občanstvo a literární osvětu, s krutou nenávistí a žvástají, že nemají práva ku trvání, přizvukujíce takto myšlenkám kacířů. Neboť jak velemoudře učil Náš předchůdce, blahé paměti Pius VI.: "rušiti řády řeholní znamená křivditi právu k veřejnému vyznávání evangelických rad, křivditi způsobu života v Církvi, schválenému pro jeho shodu s učením apoštolským, a urážeti slavné zakladatele, ctěné od nás na oltáři, kteří samým Bohem nadšeni, společenstva tato ustanovili." (5)

Nadto bezbožně rozhlašují, "že sluší zbaviti občanstvo i Církev oprávnění veřejně rozdávati almužny z důvodů křesťanské lásky", a zákon ten že by měl býti zrušen, "jímž v určité dny, kvůli poctě Boží, jest zakázána služebná práce", původně předstírajíce, že by zmíněné oprávnění a zákon vadily zásadám nejlepšího národního hospodářství.

_________________
Veritas liberabit nos
Návrat nahoru Goto down
http://crux.lightbb.com
Jakub
Gründer
Gründer
avatar

Male Počet příspěvků : 10030
Na +T+ od : 29. 11. 06

PříspěvekPředmět: Re: Quanta cura papeže Pia IX.   24.10.07 17:41

Avšak, nepřestávajíce na pouhém odstranění náboženství ze života veřejného, rádi by vyklidili náboženství i z domácností a rodin. Neboť učí nanejvýš zhoubnému komunismu a socialismu, a rozhlašujíce ten blud tvrdí: "že společnost domácí a každá rodina má základ své existence a důvod jedině v právu občanském a z toho důvodu prý plynou a závisí všecka práva rodičů k dětem jenom z práva a na právu občanském, zvláště právo starati se o vyučování a vychování."

Takovými bezbožnými doměnkami a pletichami usilují tito lstiví lidé o to, aby spasitelné učení katolické Církve a její působení se zcela vyloučilo z vyučování a vychování mládeže, aby útlé a poddajné duše mládeže byly naočkovány a pokaženy bídně všemožnými záhubnými bludy a neřestmi.

Vždyť pak všichni, kdo se pokoušeli o zmatky v Církvi a ve státě, o zvrácení dobrého řádu ve společnosti, o vyhlazení Božského i lidského práva, soustředili vždy veškeré zlovolné rady, snahy i práci na to, aby, jak shora řečeno, zaskočili a narušili obzvláště neopatrnou mládež, na jejímž narušení zakládali všecku svou naději. Proto také nepřestávají nikdy týrati přehrozným způsobem obojí duchovenstvo, jež, jak pravdivě historické pomníky dokazují, bylo k hojnému užitku křesťanstvu, státu i osvětě, a říkají, "že je nezbytné, aby duchovenstvo, ježto prý je pravému a užitečnému pokroku vědy a civilisace nepřátelské, bylo odstraněno od péče a úřadu vyučování a vychovávání mládeže."

Jiní zase, obnovujíce křivé a tolikrát již odsouzené výmysly novotářů, odvažují se s nevšední nestydatostí podrobovati libovůli občanské vlády svrchovanou autoritu Církve a její sv. Stolice, udělenou jí od Krista Pána, a popírati všecka práva této Církve a sv. Stolice, pokud tíhnou k zevnímu řádu.

Neboť se neostýchají tvrditi: "že zákony Církve nezavazují ve svědomí, leč by je vláda občanská byla prohlásila, že výnosy a ustanovení Římských papežů, hledící k náboženství a Církvi, potřebují stvrzení a schválení, nebo alespoň občanské moci, že apoštolské konstituce, jimiž se odsuzují tajné společnosti (6), ať už se v nich vyžaduje přísaha šetřiti tajemství či nikoliv, jejich stoupenci a příznivci vyloučením z Církve se trestají, nemají prý platnosti v těch krajinách, kde se takové spolky trpí od světské správy, že klatby, uvalené obecným sněmem Tridentským a římskými papeži na ty, kdo práva a majetek Církve napadli a urvavše drží, mají základ pouze v tom, že řád duchovní a občanský i politický se zmátl k dosažení věcí pouze světských, že Církev nesmí stanoviti nic, čím by se vázalo svědomí věřících směrem k užívání časných věcí, že Církvi nepřísluší právo zkrocovati rušitele jejích zákonů časnými tresty, že se shoduje se zásadami svaté theologie a veřejného práva, aby se majetnické právo ku statkům církevních, řeholních a jiných zbožných ústavů přiřklo a přisoudilo občanské vládě."

Oni dále beze studu vyznávají zevně a veřejně zásadu kacířů, z níž tolik převrácených domněnek a bludů povstalo. Žvástají, že církevní moc není po právu Božském rozdílná a nezávislá na moci občanské, a že není možno, aby se to rozlišení a nezávislost zachovala, aniž by Církev nenapadala a neuchvátila podstatných práv moci světské.

Také nám nelze zamlčeti opovážlivost oněch lidí, kteří, nesnášejíce zdravé učení, tvrdí: "že se smí odepříti souhlas a poslušenství oněm nálezům a výnosům Apoštolské Stolice, jejichž předmět se nese podle výkladu k obecnému dobru Církve, k jejím právům a k její kázni, a to bez hříchu a bez ztráty katolického vyznání, pokud se ony nedotýkají dogmat o víře a mravech." Avšak nebude nikoho, kdo by jasně a zřejmě neviděl a nepoznával, jak velmi se toto protiví katolickému článku víry o plné moci, propůjčené římskému papeži Božským právem samým Kristem Pánem, aby pásl, řídil a spravoval celou Církev. Při tak náramné převrácenosti porušených domněnek, My jsouce dobře pamětlivi Svého Apoštolského úřadu, a velmi starostlivi o nejsvětější Naše náboženství a zdravé učení a o spásu duší Nám svěřených, jakož i o blaho světské společnosti vůbec, uznali jsme za potřebné pozdvihnouti opět Svého Apoštolského hlasu.

Pročež všechny a jednotlivé falešné domněnky a učení v tomto listu zvláště zmíněné mocí Svou Apoštolskou odmítáme, zavrhujeme a odsuzujeme, přikazujíce, aby je všecky dítky katolické Církve najisto pokládaly za odmítnuté, zavržené a odsouzené.

Mimo to, Velební Bratři, je Vám předobře známo, jak za těchto časů nenávistníci pravdy veškeré a spravedlnosti a úhlavní nepřátelé Našeho náboženství podvádějí národy knihami, spisky a novinami, obsahujícími mor a roztroušenými po celém světě, zlomyslně lžou a rozsévají tak i jiné bezbožné nauky. Nebudiž pro Vás též tajemstvím, že v tomto našem čase se nacházejí také takoví, kteří pohnuti a podníceni ďábelským duchem zabředli tak hluboko v bezbožnost, že se neděsí ani zapírání Panovníka, Pána našeho Ježíše Krista, a vzpurného bojování s nešlechetnou nestoudností proti Jeho Božství.

V tomto však Vás musím, Velební Bratři, po zásluze opravdu pochválit, že jste proti takové bezbožnosti neopomenuli co nejhorlivěji pozvednout svůj biskupský hlas. Proto tímto Svým listem poznovu láskyplně oslavujeme Vás, kteří jste povoláni mít účast v Naší péči a jste Nám v Našich velikých trpkostech útěchou, radostí i potěšením pro svou výtečnou nábožnost a zbožnost, jakou vynikáte, a pro obdivuhodnou onu lásku, věrnost a poslušnost, s jakou jste oddáni Nám a této Apoštolské Stolici, a usilujete statečně a pilně vykonávat přetěžký svůj biskupský úřad. Odtud očekáváme od této Vaší výtečné horlivosti, že vezmete meč Ducha, který jest slovo Boží, a posilněni v milosti Pána Našeho Ježíše Krista budete se den ze dne víc a více a dvojnásobnou snahou starati, aby věřící, svěření Vaší správě, zdržovali se jedovatých bylin, které nepěstuje Ježíš Kristus, protože nejsou vštípení Otcova. (7)

A neustávejte těmže věřícím připomínat, že veškeré pravé blaho prýští se lidem z našeho vznešeného náboženství a jeho učení a ze života podle něho a že blahoslavený je lid, jehož Bůh je Hospodin. (8 )

Učte, že království mají trvání na základě katolické víry (9), že nic není tak zhoubného, zkázonosného a všem nebezpečím vystaveného jako ta doměnka, že to samo již stačí, míti svobodnou vůli, s níž jsme se zrodili, takže by nic jiného nebylo, zač bychom Boha prosili, t.j. zapomenouce na svůj původ, odřekli se Jeho moci k docílení své svobody. (10)

Ale neopomeňte učit, že je dána moc královská netoliko ke správě světa, ale zvláště k ochraně Církve (11), a že není ničeho, co by bylo panujícím knížatům k většímu prospěchu a k větší slávě, jako když - jak psal velemoudrý a velestatečný Náš předchůdce sv. Felix císaři Zenonovi - dopřejí Církvi, aby užívala svých zákonů a nedovolují, aby někdo kladl překážky jejich svobodě ...

Neboť jest jisto, že to bude jejich věci užitečné, když se jedná o záležitosti Boží, budou-li podřizovati svou panovnickou vůli kněžstvu Kristovu podle vůle Boží, o to se vynasnaží a nebudou se nad ně vynášet. (12)

Ačkoliv je nám toho vždycky zapotřebí, Velební Bratři, přece jest zvláště nezbytno v tak velkých těžkostech Církve a občanské společnosti, v tak hrozném spiknutí protivníků proti katolické věci a této Apoštolské stolici, v tak hrozné směsi bludů, přistoupiti s nadějí k trůnu milosti, abychom nalezli milosrdenství a došli milosti k příhodné pomoci. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli vyzvati zbožnost všech věřících, aby s Námi a s Vámi zároveň ustavičně prosili a žádali nejvroucnějšími a nejpokornějšími modlitbami nejmilostivějšího Otce světel a milosrdenství a v plnosti víry se vždy utíkali k našemu Pánu Ježíši Kristu, jenž nás vykoupil Svou krví, a pokorně a stále se doprošovali Jeho nejsladšího srdce - této oběti nejvroucnější lásky k nám -, aby ráčil přitáhnouti všechno k Sobě vazbou Své lásky, aby všichni lidé hodně chodili podle Jeho srdce, rozníceni Jeho nejsvětější láskou, Bohu ve všem se líbili a vydávali ovoce každým dobrým skutkem.

Protože beze vší pochyby jsou Bohu příjemnější prosby věřících, jestliže k Němu přistupují s duší čistou od každé poskvrny, ustanovili jsme otevříti s Apoštolskou štědrostí nebeské poklady Církve, svěřené Naší správě, pro Kristovy věřící, aby totiž tito, k pravé pobožnosti více rozníceni a skrze svátost pokání ode skvrn hříchu obmyti tím důvěrněji své prosby k Bohu vylévali a Jeho milosrdenství a milosti docházeli.

Tímto tedy listem udělujeme ze své Apoštolské moci všem i jednotlivým věřícím obého pohlaví po celém katolickém světě plnomocných odpustků na způsob Milostivého léta, ve lhůtě jednoho měsíce až do sklonku budoucího léta 1865, a to nikoliv déle, kterýžto měsíc určíte zejména Vy, Velební Bratři, a jiní řádní církevní představení, a těchto odpustků udělujeme týmž způsobem, jakým jsme je povolili Svým Apoštolským listem, t. zv. "Breve", daným dne 20. 11. 1846 na začátku nejvyššího Svého papežování a poslaným veškerému Vašemu řádu biskupskému a počínajícím těmito slovy: "Arcano Divinae Providentiae consilio" a udělujeme jich se všelikým plnomocenstvím, od Nás v tomtéž listu propůjčeným.

Chceme však, aby bylo zachováno všechno, co jsme v dotyčném listu předepsali, a vyjmuto bylo, co jsme za vyjmuté prohlásili. A toho udělujeme, aniž by co na odpor znějícího mělo vaditi, byť i zvláštní zmínky a odvolání zasluhovalo. Aby však byla odstraněna každá pochybnost a nesnáz, rozkázali jsme poslati Vám výtisk onoho listu. Prosme tedy, Velební Bratři, z hloubi srdce a ze vší své mysli za milosrdenství Boží, neboť On sám doložil slovy: "Milosrdenství své však od nich nerozptýlím."

Prosme a obdržíme, a jestliže by se doba pro přijetí prodloužila pro těžké naše urážky, tlučme, neboť tlukoucím bude otevřeno, ač budeme-li na dveře tlouci modlitbami, svými vzdechy a s pláčem, v čemž ustávati nesmíme, a bude-li naše modlitba jednomyslná ... Jedenkaždý ať se modlí netoliko za sebe, ale i za všechny bratry, jak nás učil se modlit náš Pán. (13)

Aby pak tím spíše Bůh vyslyšel Naše, Vaše a všech věřících prosby a přání, vyvolme s veškerou důvěrou orodovnici k Němu, Neposkvrněnou a Nejsvětější Rodičku Boží, Pannu Marii, která potřela všecka kacířství po celém světě a jest nás všech Matka nejlaskavější, "přesladká" ... a milosrdenství plná ... všem uprositelná, všem milostí nakloněná, jež potřeby všech slitovnou láskou objímá" (14), a jakožto královna, stojící v pozlaceném oděvu po pravici Svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, ozdobena rozličností, může na Něm vyprositi.

Pilně též žádejme za přímluvy nejblahoslavenějšího Petra, knížete apoštolů, a jeho spoluapoštola Pavla i všech svatých nebešťanů, kteří se již stali přáteli Božími, dostali se do království nebeského a palmu drží, a bez obav o svou nesmrtelnost mají starost o naši spásu. Na konec Vám ze srdce přejeme hojnost všech nebeských darů a udělujeme přelaskavě z hloubi srdce Vám samým, Velební Bratři, též veškerému duchovenstvu i světským věřícím, Vaší péči svěřeným jako záruku obzvláštní Naší lásky k Vám Apoštolské požehnání.

Dáno v Římě u sv. Petra, dne 8. 12. 1864, od slavného vyhlášení Neposkvrněného Početí Rodičky Boží Panny Marie za článek víry roku desátého. Pontifikátu Našeho roku devatenáctého.

Pius P. P. IX.



Poznámky

(1) Řehoř XVI. encyklika "Mirari" 15. 8. 1832
(2) tamtéž
(3) sv. Augustin, epist. 105. al 166
(4) sv. Lev, epist. 164 al. 133. §2 edit. Ball.
(5) epist. cardin. de la Rochefoucalt, 10. 3. 1791
(6) Clement XII. "In eminenti"
Benedict XIV. "Providas Romanorum"
Pius VII. "Ecclesiae"
Lev XII. "Quo graviora"
(7) sv. Ignat. ad Philadelph. 3
(8 ) Žalm 143
(9) sv. Celestin, epist. 22. ad Synod. Ephes.
(10) sv. Innocenc 1. epist. 29 ad epp. conc. Carthag.
(11) sv. Lev, epist. 156. al. 125
(12) Pius VII. Ep. encykl. "Diu satis", 15. 5. 1800
(13) sv. Cyprian, epist. 11.
(14) sv. Bernard, Serm. de duodecim praerogativis B. M. V. ex verbis Apocal.

_________________
Veritas liberabit nos
Návrat nahoru Goto down
http://crux.lightbb.com
 
Quanta cura papeže Pia IX.
Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
+ + + T R A D I T I O + + +  :: Apologie víry a Církve-
Přejdi na: