Factum est.

Pán Bůh Tě provázej, Antonio!

No jo, co mám s Tebou dělat.

Jsem s Tebou. Ber to i jako vysvobození a práh k něčemu důležitějšímu.

A ehm.., jak to tedy dopadlo?

Anton.

Děkuji všem...

Řekl bych že to byla standardní justiční komedie.
Sice šlo o pouhé soudní schválení dohody rodičů, přesto bylo nařízeno jednání.
Vše probíhalo víceméně formálně do okamžiku, kdy byla k vyjádření vyzvána (a)sociální pracovnice, která sice prohlásila, že rovněž navrhuje, aby soud dohodu rodičů schválil, ale pak začala doslova blekotat něco o zvážení možnosti dohledu nad výchovou matky z důvodů jejího zdravotního stavu.
Tím nasadila soudkyni do hlavy brouka a jednání odročila.
Největší tragédie je, že o jednání se vědělo 2 měsíce, (a)sociálka je se ženou v poměrně úzkém kontaktu, takže nikdo nepochopil, proč to neřekla dříve, aby si žena mohla opatřit písemná lékařská vysvědčení...
Takže za měsíc se koná druhé jednání, ale u toho já naštěstí už být nemusím...
S povděkem kvituji, že se ženou se dá již hovořit v klidu, věcně a dá se dohodnout...
Viděl jsem i juniora a daroval mu autíčko...

Nedopadlo to zle. Deo Gratias!

Jinak řečeno, bitva neprohrána, válka pokračuje..

Anton.

René je od včerejška hospitalizovaný s těžkým zánětem duhovky, tak na něho prosím pamatujte. Díky za to.